Jaký vztah má dcera se svým otcem, rozhoduje o jejím vztahu k dalším mužům. A nejen to. Rozhoduje i o tom, jaký bude mít vztah sama k sobě. O jejím sebevědomí, sebeúctě, sebevyjádření, spokojenosti.
Tátu nemůžeme změnit, ale můžeme si o něm snít. Milena vytvořila obraz, který je záznamem psychologického procesu, ve kterém se jí podařilo doplnit další bílá místa na její emoční mapě. Výsledkem je schopnost prožívat sebe ve vztazích sebevědoměji a plněji. A obrovská radost. Říká o sobě, že je úplně nová.
Člověk nepřichází na svět jako nepopsaná tabule, ale jako jakýsi „polotovar“. Je vytvořen z informací o úspěšném přežití tisíců předchozích generací. Své genetické dispozice musí ale nutně rozvinout ve vztazích – nejprve s těmi nejbližšími, později s dalšími lidmi. Potřebuje zažít to pravé, s těmi pravými, v pravý čas.
Naše tělo a mysl jsou zásobárnou všech minulých frustrací a pocitů, a zároveň jsou také zásobárnou představ a vědomí toho, co by je bývalo mohlo uspokojit.
Psychomotorická terapie (PBSP) využívá ideální postavu, která v minulosti daného člověka reaguje přesně tak, jak člověk geneticky a na úrovni emocionálního těla potřebuje.
Terapeutické sezení se nazývá struktura, nachází se v rituálním prostoru, který neodpovídá běžnému chronologickému pořádku času. Ve struktuře jsme schopni vracet se do minulosti a rekonstruovat emocionální procesy v čase tady a teď. Důležitý je prožitek vlastního těla a schopnost reflexe. Dětské potřeby jsou pak naplněny symbolicky prostřednictvím ideální postavy, nejčastěji ideálním rodičem.
A. Pesso, D. Boyden-Pesso, P. Vrtbovská, ÚVOD DO PESSO BOYDEN SYSTEM PSYCHOMOTOR, Praha 2009
Obrázek se jmenuje Červené korále. Původní zadání je Slavnost, záměrem bylo propojení mužského a ženského principu. Na stejné téma v artekruhu vznikly další fascinující obrázky.
Vyhřáté odpolední náměstíčko, kostel, barevná domovní průčelí, studna a macešky. Bělovlasý muž stojí na žebříku, tatíci ze sousedství popíjejí odpolední sladký čaj, od vody se vrátil rybář.
Milena sedí na malované truhle po babičce a čeká.Všechno už připravila, vyšívaným bílým prostěradlem pokryla stůl a rozkrojila sladký plod. Jeho vůně je omamná a jistě muži zamotá hlavu, možná se na ni usměje a zeptá se jí, jak se má.
Přichází skupina mládenců, překřikují se a povzbuzují toho nejhezčího. Je s nimi a přece jiný. Je silný a klidný, vede jízdní kolo. Je také v bílém, jako ona. Budou k sobě patřit?
Milena ví, že to nebude jen tak; tuší, že je zakletá. Usmívá se, ale je v ní malá dušička. Má v ruce nůž, bude na stráži. Nedá se.
Rybář, který jí stojí za zády a rozplétá sítě, je její táta. Slizské studené ryby háže rovnou do lavoru. Do jejího červeného lavoru. Takové nelaskavé zacházení s jejím ženstvím! Srnka nespouští tátu z očí, ale jemu už světelné roky nic nedochází.
To táta pověsil náhrdelník na věž kostela. Chce mít jistotu, že jeho dcera není žena.
Dokud kámen nezčervená, není živá.
Naštěstí je tady muž na žebříku, štětcem na červeno natírá sochu svatého muže. A nebo se tam nahoře modlí? Tiše způsobuje, aby to tam dole dobře dopadlo? Stojí hodně vysoko, nejvýš. Je to její laskavý ideální táta Albert Einstein. Zná ho ze snu a taky z jiných obrázků. Tenhle táta jí rozumí a ví, jak moc ho teď potřebuje.
Studna na rohu je průduchem z hlubin nevědomí. Macešky v plechové nádobě na poklopu jsou tady za všechny ženy jejich rodu, kam až paměť sahá i kam už ne, k Evě. Milenina babička mává na vnučku a ukazuje, že jí drží palce, zvládneš to! Kočka je tady proto, že kočky ví všechno.
Tetky ze sousedství stojí v hloučku a mumlají svá zaříkadla. Společně s Einsteinem jsou protiváhou rybářovi. Odčerpávají náboj z pole.
Nahoře na střeše čeká Divoká žena, umí mluvit s Orly. Sedí bez pohnutí, s očima upřenýma před sebe. Až se bohatě zdobený lustr zachvěje, přímo pod ním, v jídelně pánů bude zřejmé, že zemětřesení přichází. Nezůstane kámen na kameni, a i ten bledý osudový zčervená.
Pravý dolní roh je na obrázku důležité místo. Zatím je ještě prázdné.
Albert Einstein trochu červené ukápnul dolů na zem, malinko to zadunělo. Povzbudivě pohlédl na Milenu, ta se usmála zpátky a lehce pokývla hlavou, že už může.
Ten kluk se jí líbí. A líbí se jí, jak oběma rukama lehce svírá řidítka. Dřív by to nedovolila, nedokázala by přenechat vedení muži, bála by se, že když ztratí kontrolu, ztratí sebe. Dneska to zkusí. Ukazuje mu svůj nožík, je směšně malý a vlastně s ním ani nejde nic ukrojit. Její vyvolený jí ho jemně vezme z ruky a odhodí na zem, už ho nebude potřebovat. Je žena a v tom je její síla.
Mužskou sílu tady na obrázku představují kumpáni, které má mladý muž za zády. Jejich síla není nožík na hraní, umí být hrubá a může ničit, ale kdo ji skutečně poznal, tomu v míru slouží. On se své mužské síly nebojí. Nebojí se jí, protože jeho táta, ten s hlubokýma očima na portrétu vysoko na zdi, zná bolest mužů. Před nikým ji neskrýval a tak ani jeho syn nemusí. Je svobodný. Jedině takový dívku vysvobodí ze zakletí. Kdo zná svou bolest, zná i svou sílu.
Milena až teď vidí, že její táta je hezkej chlap, frajer je to. V puse má jako vždycky cigaretu, ale dneska je jiný. Líbí se jí, jak mu padají vlasy do čela a jak zručně zachází s rybářskou sítí. Může na něm oči nechat. Poprvé ho vidí doopravdy, dřív ho znala spíš jen jako věž kostela, strohého a nedostupného.
Měkce na něm spočine pohledem a trochu víc se nadechne. Je rozhodnutá, nechá ho tady s tím škopkem, nebude už čekat, jestli si jí všimne. Geniální Albert Einstein, muž, jehož teorie mají blízko k Bohu, ho zastoupil. Dal Mileně požehnání a ona teď dostává, co jí přirozeně patří, své Červené korále. Srnka lehkým krokem přebíhá přes náměstíčko.
K zamyšlení pro čtenářky
Jak bych svou představu o Slavnosti mohla využít pro svůj prožitek ženství? Přála bych si své ženství rozvinout? Mohla bych nějak posunout nebo proměnit svůj prožitek mužství? Co je pro mě mužská “agresivita"? Je v mojí vztahové historii “bílé místo”, tj. co zdravého a přirozeného jsem nestihla prožít? Můžu si chybějící prožitek “doplnit” v obrázku?
K zamyšlení pro čtenáře Jak bych mohl téma využít pro své mužství? Přál bych si svůj prožitek mužství rozvíjet? Mohl bych nějak proměnit nebo posunout svůj prožitek ženství? Co je pro mě mužská "agresivita"? Je v mojí vztahové historii “bílé místo”, tj. co zdravého a přirozeného jsem nestihl prožít? Můžu si chybějící prožitek “doplnit” v obrázku?