O projektivně intervenční arteterapii

Říkáte, že lidé nemusí umět malovat, proč je to tedy učíte? 

Naprostá většina účastníků to skutečně neumí. Malovat se však neučí, spíš se pokouší pomocí několika jednoduchých kompozičních prvků vystavět obrázek.

 

Nejde nám o posun ve výtvarném projevu, nepotřebujeme, aby byl obrázek hezký. Chceme, aby člověk dostal do rukou nástroj, pomocí kterého zkonstruuje obraz reality, a to tak, aby byl čitelný a srozumitelný. 

Co je myšleno „obrazem reality“? 

Je to například téma "Rodina u stolu“, „Na výletě“, "Sklizeň ovoce" a podobně. Je to obraz, na kterém jsou alespoň naznačené konkrétní objekty a postavy. 
Takový obraz je srozumitelný ostatním v kruhu. Člověk nese kůži na trh, obává se hodnocení a je, ke své úlevě, přijat.

 

Abstraktní výjev je samozřejmě také v pořádku. Autor má však větší užitek z toho, když ostatním nabídne čitelnou skutečnost. Když je obrázek ostatními přijat vlastně navzdory tomu, že oni mohou poznat, co zobrazuje. Stává se občas, že autor má obtíže otočit svůj obrázek lícem nahoru, tak moc se bojí hodnocení, názoru ostatních. Právě to přijetí mne v mém díle je velmi dojemná a účinná součást celé práce.

Velkým pokrokem pak je, když autor začne mít své obrázky rád. Když je spokojený, že se mu dílo podařilo. A když začne o svých obrázcích přemýšlet, hledat v nich. To už je na cestě za pokladem.

Velkým pokrokem pak je, když autor začne mít své obrázky rád. Když je spokojený, že se mu dílo podařilo. A když začne o svých obrázcích přemýšlet, hledat v nich. To už je na cestě za pokladem.
 

Jaká jsou teoretická východiska vaší práce s obrazem?

Při výtvarné analýze je naším metodologickým rámcem Löwenfeldova 
(resp. Kyzourova) teorie dětského výtvarného vývoje, která dává do souvislosti emoční a kognitivní vývoj člověka s jeho způsobem zobrazování. Dítě prochází jednotlivými etapami vývoje myšlení; v obrázku se odráží způsob jeho chápání světa. Jednotlivé fáze na sebe postupně navazují, od čmáranic, kdy je dítě fascinováno pohybem ruky, která drží tužku, přes období tzv. egocentrické, kdy se vnímá jako tvůrce světa a jeho střed, přes objektivní období, kdy opouští svou spontaneitu a pokouší se tvořit na základě svých poznatků (vědomostí) o světě a začíná chápat, že je součástí širšího okolí, až po období výtvarné reflexe, kdy si v objektivním světě hledá své individuální místo. O tom všem přináší obrázek zprávu. U dospělého člověka obrázek referuje o zvládnutí jednotlivých etap, tj. o jeho emocionálně kognitivní zralosti. 

V interpretační práci s obrazem vycházíme z psychodynamického modelu psychologie osobnosti, tj. pracujeme s předpokladem existence vědomých, nevědomých a předvědomých vrstev psychiky.  Obraz je projektivním materiálem, v jehož symbolické vrstvě se projevují tendence k uvolňování a přesunu nevědomých a předvědomých duševních obsahů do vědomí. 
(Více v článku
zde.)

O kruhu

Kruh je stabilní bezpečné místo bez hierarchie. Je to soudržná, důvěryhodná, fungující skupina složená z lidí, kteří mají vůli v tuto chvíli a na tomto místě patřit k sobě. 

V Artekruhu zažíváme tiché úsilí při malování a často také legraci. Mluvíme o své zkušenosti, to ano, ale nemusíme vysvětlovat souvislosti a obhajovat své postoje. Mluvíme jakoby zprostředka dějů, bez mentálního kontextu. Mluvíme o tom, co je na obrázku, netočíme se v kruhu svého příběhu.

Artekruhy jsou příležitostí k setkávání, potkávání, sdílení, dávání, přijímání, poznávání, prožívání. Přicházíme úplně obyčejně, jako domů. Nemějte proto prosím obavy ohledně své schopnosti mluvit před druhými lidmi, ohledně svého věku, výtvarné dovednosti, senzitivity ani ničeho dalšího. Každý jsme jiný, avšak máme mnoho společného. (Více v článku zde.)

O improvizaci Ano, vlastně ano.

Impro je třešnička na dortu. Jejím základním principem je přijímání toho, co se právě v tuto chvíli děje. Vytváříme drobné situace, hrajeme si s realitou, vymýšlíme si. Nejdřív to jde trochu ztuha, ale je to potřeba. Právě tady se narovnáváme do naší pravé podoby, získáváme sebevědomí a sílu. Nejsme v tom sami; tak jako ve skutečných sociálních situacích, jsou s námi ostatní „spoluhráči“. Trénujeme schopnost akceptovat danou situaci a posunout ji směrem, který nám vyhovuje. Učíme se vnímat ostatní a spolupracovat s nimi, důvěřovat svým reakcím a tělesným signálům. Prověřujeme a zvětšujeme svou schopnost komunikovat, odvážit se jednat, propojit se, prosadit se. Impro je nejlepší věc na světě!  Přijměte ten fakt a pak ho, zlehka a soustředěně, posuňte do polohy, v jaké ho chcete mít. :-)

"Při improvizaci rozkvétají lidi. Jejich vnitřní děti, co se nechaly zahnat hluboko dovnitř, se vybatolí ven a chtějí si hrát. To mě asi nikdy nepřestane dojímat" (Jiří Charvát)

Dejte se do toho

"Pusťte se do nějakého umění. Nedělám si legraci. Umění není způsob, jak se uživit. Je to velice lidský způsob, jak udělat život snesitelnější. Když budete provozovat nějaký druh umění, a je úplně jedno, jak mizerně, sakra, vaše duše poroste. 

Zpívejte si ve sprše. Tancujte si 

v obýváku s rádiem. Vyprávějte příběhy a pohádky. Napište příteli báseň, i když to bude báseň mizerná. Dělejte to, jak nejlépe dokážete. A budete obrovsky odměněni. Něco vytvoříte."

— Kurt Vonnegut

Kdybyste se rozhodli pro malování a nevěděli úplně jak na to, můžete si do svého počítače stáhnout tenký sešítek (PDF) o tom, jak začít malovat. Prostě jen klikněte.

Vladislava Marková

©2016-2019

vladka.markova@gmail.com

www.artekruhy.cz

tel. 606 242 630

IČ 482 35 601

Provozovna:

Riegrova 51, České Budějovice

Artekruhy®

Artedialogy®

ochranné známky vydal ÚPV

pod č. 362242 a č. 363849