Lehkost a mír v duši získáme, když se osvobodíme od vztahů našeho života, od všech vztahů, zvláště těch problematických a neúplných.
"Jestliže podrobně prozkoumáte, co vás činí nesvobodnými, zjistíte, že je to vaše touha po nesvobodě. Nesvobodnými vás činí touha po závislosti, toužíte se zbavit zodpovědnosti být sami sebou". Osho, Svoboda - odvaha být sám sebou, Eugenika 2006
Přesněji řečeno, chceme se osvobodit od vyčerpávající potřeby prožívat své vztahy úkorně. Těžiště svého bytí ve světě přesouváme od vztahů k sobě. Uvolňujeme formu a formujeme uvolněnost.
Možná si svou volnost a na zádech křídla neumíte zatím představit, ale můžete aspoň zkusit začít se obracet do vlastního nitra, zamýšlet se nad sebou, zkoumat průběh života (ale nesoudit ho), pokoušet se vyrovnat se sebou, s rodiči a se všemi kolem. Vypadá to, jako trudná práce, ale vlastně je to naopak. Soustředěné úsilí vynaložené na rozplétání uzlů uvnitř vaší psychiky vám bude zdrojem moudrosti a velké radosti. Je to až vzrušující.
My odvážlivci, kteří chodíme do Artekruhů, malujeme obrázky a jednou za čas je všechny pěkně vyložíme na podlahu. Také čteme; číst je jako učit se gramatiku. Do obecné struktury pak už jen dosadíte svou plynoucí zkušenost.
ČTEME
Světlem na cestu nám je kniha francouzského jungiánského psychoanalytika Guye Corneaua. V českém vydání má název Anatomie lásky /Vztahy otec-dcera, matka-syn a jejich vliv na budoucí partnerské vztahy/. V roce 2000, 2004, 2007 a 2010 ji vydalo nakladatelství Portál.
Jste-li při čtení obvykle netrpěliví, začněte od druhé kapitoly.
V přehledných a krátkých oddílech se mimo jiné píše o mateřském a otcovském komplexu, o relativní všemocnosti rodičů, o původu pocitu viny a nadměrného studu. Zjišťujeme, kde se bere závislost a jakou roli v naší sexuální identitě hrají rodičovské vzory. Dovídáme se, jak uzdravit rány způsobené otcem a také, že matka může být „snědena“ matkou, tedy že se žena může, ke škodě své i ke škodě všech zúčastněných, nechat pohltit svou mateřskou rolí a co s tím. Že výčitky mohou být novým začátkem. Že slepé uličky v přítomnosti můžeme vysvětlit uličkami minulosti.
Že emocionální láska vychází z akcí a reakcí, které patří do světa vášní a žárlivosti. Ale láska srdce je láska založená na radosti, hluboké radosti z vlastní i cizí existence. Na startovní čáru naší sebeoživující cesty pokládáme své vlastní obrázky a dvě stě čtyřicet stran výše uvedeného psychologického slabikáře. Jdeme na to, protože doma to chceme mít fajn.