Před kostelem v noční košili

Leží před vámi obrázek a dělá na vás první dojem, ten je důležitý; všímejte si, jak na vás dílo působí. Je na něm obvykle několik barev a jsou tu důležitá místa s jasnými významy. Jsou zde postavy a také objekty. A možná i symboly. Je vám příjemný? Je spíš veselý nebo spíš smutný? Zaujal vás nebo vás nudí?

Vybrala jsem obrázek, kterému je už několik let. Nebylo obtížné ho namalovat. Nejvíc práce je obvykle s postavami, ale tyhle jsou nalepené. Byly hned hotové, stačilo prolistovat časopis.

Povíme si několik slov o autorce obrázku a také, co o něm ona sama řekla. Budeme se na obrázek dívat a popisovat ho. Nebudeme používat arteterapeutické vědomosti, ale vy i tak uvidíte, že obrázek není jen kus pomalovaného papíru. Že je dobré věnovat mu pozornost.

Seskočila z kola a teď tu stojí před kostelem

jen v noční košili a lodičkách.

Zírají na ni dva muži, stařec a tulák.

Ona ví, že se jim líbí,

jenže kvůli nim sem nepřijela.

Je zklamaná, že ani tentokrát tu není nikdo, kdo by se líbil jí.

Totiž, nikoho takového sem nenalepila.

Zatím ne.

Mohla to udělat, v časopisech je přece spousta fešáků.

Mohla sem dát aspoň jednoho.

Jednoho milého muže.

Díval by se na ni a jí by srdce tlouklo. Červenala by se a málem by z toho umřela!

Umřela by a on by to poznal.

Takže to nejde.

Stařec nebo tulák.

Kdyby ho sem přece nalepila, kdyby se odvážila,

srdce by jí tlouklo a málem by umřela, a tak (sama to uznává)

by pak bylo lepší, aby tady vepředu stála

tamta černobílá s telefonem, vzorná paní důležitá.

Její druhé já.

Dohodly se před léty,

že světu budou ukazovat tuhle šikovnou.

Jak dlouho ještě?

A vůbec, proč vůbec kostel? A když už, tak proč ty skvrny na něm?

Kdo je ten člověk na horizontu?

Ten úplně vpravo.

Jde sem!

Když dokončíte obraz, prohlížíte si ho a zajímá vás, co se v něm děje. Tady ten autorka nazvala Před kostelem. Postavy vystříhala z časopisů, na pozadí použila vodovky, kostel namalovala podle fotografie, byla se vším brzy hotová. Věděla hned, jak ho dokončila, že tenhle obrázek je důležitý, ale nevěděla proč. Mluvily jsme o něm až po dvou letech a jí teprve tehdy došlo, o čem její obrázek je.

Možná byste se taky chtěli ptát obrazů, ale neumíte malovat. Prosím zapamatujte si, že to nevadí, že se i tak klidně můžete přidat. Vlastně skoro nikdo z nás neumí malovat a často už od školy nemáme rádi vodovky. Když se začnete zabývat arteterapií, nemusíte umět malovat a nemusí se vám ani nijak zvlášť chtít. Na našem webu najdete deset jednoduchých rad, jak namalovat svůj první obrázek. Můžete, ale nemusíte je číst a stejně můžete přijít.

Suchá zpráva o artefaktu

Na začátku byl první dojem. Teď přichází na řadu zpráva a naší věci pomůže, když bude pořádně suchá. Chceme nezaujatý pečlivý popis. Jako když čtete lístek z katalogu, název, formát, materiál, postavy, objekty, plány. Zatím žádné souvislosti, žádné hypotézy.


Milena je čtyřicetiletá vdaná žena, středoškolačka, pracuje jako úřednice. Svému obrázku na čtvrtce ve formátu A3 dala název Před kostelem. Nad obrázkem moc nepřemýšlela, práce ji bavila. Uvedla, že „zobrazila klidné malé náměstí v odpoledních hodinách. Mše už dávno skončila, všichni odešli, před kostelem je jen několik kolemjdoucích“. Má ráda taková náměstí.

Obrázek byl vytvořen kombinovanou technikou koláže a akvarelu, pozadí je namalované, postavy jsou vystříhané z odložených časopisů. V artefaktu je použito jen několik základních barev, zejména bílá, žlutá, červená a zelená. Odpolední stíny jsou černé, vytvářejí pocit prostoru a zvláštní atmosféru.V prvním plánu uprostřed, na linii země, vidíme ženskou postavu, blondýnu s volně svázanými vlasy, ve věku kolem 25 let. Je mírně rozkročená kolem stojícího jízdního kola, které je na čtvrtku nalepené tak, že přesahuje dolní okraj papíru. Žena se rukama opírá o řidítka a dívá se směrem na pozorovatele. Je oblečená do krátkých bílých letních šatů, které připomínají noční košili. Na nohou má černé dámské lodičky. Ve druhém plánu jsou nalepené postavy dvou mužů. Nalevo od ženy s kolem je starý muž s hůlkou, má tmavé oblečení, plochou čepici, jeho tělo je věkem poněkud nachýlené. V témže plánu napravo od ženy vidíme postavu staršího prošedivělého muže v červenočerném oblečení, uvolněně sedí na schodech před vchodem do kostela, u nohou má zavazadlo, může se jednat o osobu bez domova. Nad ním, o několik schodů výše směrem k pravému okraji, stojí mladá žena v černobílém oblečení, má blonďaté rozpuštěné vlasy, tmavé brýle a přes rameno kabelku, v ruce drží mobilní telefon. Dívá se doleva, směrem ven z obrazu. Ve druhém plánu je dále mohutná žlutá budova kostela namalovaná akvarelem, s uvolněnými tušovými konturami. Na kostelní věži jsou dvoje hodiny, jejich ciferníky nejsou příliš čitelné, můžeme se však domnívat, že ukazují tři čtvrtě na pět. Po každé straně kostela je jeden neúplně zobrazený listnatý strom střední velikosti, stromy mírně rámují scénu na náměstí. Na třetí plán zbyl jen malý průhled napravo od budovy kostela. Přichází odtud další postava. Podle postoje a tělesné konstituce odhadujeme, že se jedná o muže ve středním věku. Má bílomodré oblečení, barvy ani detaily však nejsou příliš patrné. Nebe na obraze je šedomodré, podlaha hnědočerná s červenými plochami.

Rozhovor rozpustí oblačnost

Důležitou součástí práce s obrázkem je rozhovor s autorem. Nemyslím, že bych mohla zveřejnit jeho obsah a tak jen naznačím témata, kterých jsme se dotýkaly. S obrázkem jakoby se nám rozsvítilo, jakoby se mraky rozestoupily. S Milenou jsme si povídaly o neobvyklé kombinaci noční košile, dámských lodiček a jízdního kola. O tom, že se kolo z nějakého důvodu nevešlo do obrazu. Uvažovaly jsme nad úlohou dvou starých mužů. Také nás zajímala podobnost a stejná barevnost obou žen. Malé figury ve třetím plánu jsme si v první chvíli vůbec nevšimly, ale když jsme ji pak objevily, Milena jí přikládala velkou důležitost. Tak přece přichází, zvolala potěšeně.

Výsledkem rozhovoru může být uvědomění a další otázky. Víme, že když známe otázku, odpověď se dostaví. A tak, abychom se uměli zeptat, malujeme. V některém dalším příspěvku si ukážeme další Mileniny artefakty. Všechny nějakým způsobem souvisí s obrázkem Před kostelem v noční košili a dávají odpovědi na položené (i nepoložené) otázky, přibližují nás k pointě. Máme tady Bledý kulatý talíř.

Jaký by asi byl váš první obrázek? Zkuste si ho představit. Možná ho i namalujete? Na našich stránkách najdete tenký sešitek Jak si zamalovat v arteterapii (pdf). V dokumentu se dočtete, jak vytvořit srozumitelný a užitečný obrázek. Napište mi, jak to dopadlo...